Na venkově byly kapličky až do třicetileté války výjimečně. Byly zřizovány pouze kaple k modlení v panských sídlech. K obrovskému rozmachu došlo až za Marie Terezie. Nejčastěji se kapličky stavěly uprostřed návsi. Byly menších rozměrů, měly jednoduchý oltář a na něm byly svíce a květiny. Bývaly zasvěcené vždy nějakému svatému. Výjimečně paní Marii a Ježíši Kristu - k oslavě těchto svatých sloužila Boží muka. V kapličce šlo o možnost se pomodlit a poděkovat Bohu za spásu duše, odpuštění hříchů a prosby za odvrácení moru, neštěstí a krupobití. Kaplička také měla sloužit svým zvonem. Kaplička v Pořežanech vznikla kolem roku 1829 nebo těsně před ním.
Z vyprávění Vojtěcha Bočka nar. 1867 a Františka Bočka nar. 1910 o kapličce: Pověst vypráví, že na místním poli kdosi vyoral sošku Alžběty s dukáty v pokladničce, tedy i s pokladem. I usnesli se sousedé ve vsi postavit kapličku a zasvětit ji právě sv. Alžbětě a vyoranou sošku do ní umístit. Podle rozhodnutí sousedů se také stalo, kaplička byla vystavena a vysvěcena i s nalezenou soškou. Okolo kaple vysázeli věřící lípy, které dnes čítají stejně 180 let. Také byl do věžičky zavěšen zvon. Vypadá to jako by v pořežanské kapličce byl zvon již odpradávna. I když se během I. světové války zvony z kaplí kostelů brali a armáda je používala na výrobu dělových koulí, ten v Pořežanech se dochoval. Obyvatelé se báli, že zvon bude použit stejně jako další, a tak se odhodlali k riskantnímu podniku. Zvon ukryli. Sousedé ho schovali za vsí „U Snopků“. V místech, kde Snopkovi měli pec na pálení cihel. Ta se nacházela v nepřístupné rokli, kam vedla jen úzká polní stezka. Tam zvon bez úhony přečkal celou I. světovou válku. Za II. světové války se již sousedé k takovému činu neodhodlali. Všichni se báli, protože Hitler vše přísně trestal a za takovýto čin hrozilo zastřelení. Pořežanský zvon však měl štěstí a ukraden nebyl, takže jej v kapličce můžeme vidět dodnes.
Každoročně se v květnu konala ve vyzdobené kapličce každodenně „májová“ večerní pobožnost. Začínala kolem dvacáté hodiny. Kaplička byla nádherně vyzdobená čerstvým bezem a voňavým jasmínem. Uvnitř osvětlovaly oltář s patronkou sv. Alžbětou svíčky ve vysokých svícnech. Směsice vůní hořících svíček a květin vytvářely voňavou duchovní atmosféru. Pobožnost vedl starý Matěj Hruška. Předzpívával májové písně a všichni zpívali a modlili se s ním. Předříkával litanie a všichni odpovídali „Pane smiluj se nad námi“. Všichni se modlili „Otče náš“ i „Zdrávas Maria“ a „Zdrávas Královno“. V postranních stěnách kapličky jsou výklenky, ve kterých sedávala babička Radů a v druhém sehnutá babička Ševců. Ostatní ženské stály před kapličkou. Byla zde celá vesnice i s dětmi. Mužští věřící měli lavici vlevo pod lipami, kde mohli dědové sedět a ostatní stáli. Byl to velký houf věřících na celém svahu. Nádherné májové písně se rozléhaly celou vesnicí. Byly to krásné večery po celý voňavý máj. Májovou píseň dojemnou a každodenně zpívanou „Na májové“ lze ještě získat ze zpěvníků zpěvaček Hrdličků z Modré Hůrky. Nádherně ji umí zahrát na varhany i v kostele na Modré Hůrce. Po setmění za šera se pobožnost od kapličky rozešla a začalo řádění dětí ve staré, opuštěné kovárně na návsi. Kovář se totiž odstěhoval do Mažic. Ve stodůlce kovárny zůstalo hodně slámy, ve které každodenně děti řádily. Před pobožností musela být také napumpovaná voda pro dobytek v chalupě u Šenkýřů, aby se nerušilo. Tyto pobožnosti trvaly do příchodu komunistů, pak byly zakázané. A přišlo období vykrádání sakrálních památek zloději. Pořežanští věřící, kteří zůstali své víře věrni, se rozhodli sošku patronky Alžběty z kapličky uschovat v kostele na Modré Hůrce. O toto přemístění se velmi postaral věřící Josef Hajný (Pepík Moudrejch z Pořežan), který nejprve zajistil bezpečnost sošky proti krádeži uschováním v chalupě v Tuchonicích v nějaké posteli. Poté byla přenesena na Modrou Hůrku. Pod kruchtou byl panem farářem zřízen nový malý oltář, kde je soška svaté Alžběty z Pořežanské kapličky uchována a vystavena. Bohužel oba zachránci již nežijí. Ve všem jim pomáhal i Josef Kypta. Komunisti sice zakázali pobožnosti, ale Pořežanští věřící se mohli pomodlit u své patronky Alžběty v kostele na Modré Hůrce. Na zvon v Pořežanské kapličce se každodenně zvonilo svítání, poledne a klekání. Zvonil nejdříve „Klepací Kovář“ a potom „Mistr Ševců“. Mistr Ševců měl svoji melodickou „zvonicí“ píseň. Zvonil tak dlouho, než si přeříkal Otčenáš a Zdrávas. Na zvon se zvonil také umíráček jiným tónem a jinou délkou. Sousedé se sbíhali ke kapličce, kdo z nich zemřel. Na zvon se také zvonilo rychlým sledem úderů ke svolávání vesničanů na hašení požárů. K požáru také svolával „Klepací Kovář“, uživatel, opuštěné, kovárny a potom ,,Mistr Ševců“. Rovněž se mohlo zvonit do příchodu komunistů.
Oprava kapličky: r. 1936 – datum opravy vyznačeno na kapličce
r. 2013 – kaplička byla opravována takto: fasáda, nátěr, ...
Zpracovala Marie Bláhová - Šenkýřů, Hojerova 3, 323 00 Plzeň